Jak na weathering: první kroky k živému modelu

Weathering — tedy patina, špína a stopy provozu — je to, co odlišuje nablýskanou plastovou maketu od modelu, který vypadá, že včera přijel z fronty. Dobrá zpráva pro každého, kdo se do něj zatím bál pustit: nepotřebujete deset let praxe ani skříň plnou chemie. Stačí pochopit logiku vrstev, pořídit pár lahviček a trénovat na starém kusu plastu. V tomhle průvodci projdeme pět základních technik a na konci najdete schéma pořadí vrstev, na které se modeláři ptají nejčastěji.

Proč model špinit a kdy přestat

Weathering není náhodné cákání hnědé. Skutečná špína má vždycky příčinu: déšť stéká shora dolů, prach sedá tam, kam nedosáhne ruka ani kartáč, oděrky vznikají tam, kde šlape posádka a naráží nářadí. Pokud si u každého efektu dokážete odpovědět na otázku „jak se sem ta špína dostala", bude model působit věrohodně. Pokud ne, bude působit jen ušpiněně.

Druhé pravidlo zní: méně je více. Efekty se vrství od celku k detailu — nejdřív sjednotit tón celého modelu, potom zvýraznit linky a teprve nakonec přijdou lokální detaily jako oděrky a stékance. Každá vrstva má být sama o sobě nenápadná; výsledek dělá až jejich součet. Silný efekt se špatně ubírá, slabý se snadno přidá.

Dvě pravidla, než otevřete první lahvičku

Enamel přes akryl. Většina weatheringových přípravků — washe, filtry, streaking efekty — je enamelová a ředí se lakovým benzínem typu White Spirit. Ten nenaruší akrylový ani řádně vytvrzený lakový podklad, takže enamelový efekt můžete po povrchu libovolně dlouho posouvat, stírat a korigovat, aniž byste si zničili kamufláž. Opačně to neplatí: kdo vrství barvy se stejným rozpouštědlem, rozpustí si při korekci i podklad. Klasická stavba proto zní: akrylová (či laková) kamufláž dole, enamelové efekty nahoře.

Lesk před washem. Wash potřebuje hladký povrch. Na lesklém laku se kapka díky kapilaritě sama rozběhne podél rytých linek a přebytek jde setřít beze stop. Na matném povrchu se tatáž kapka vsákne do mikroskopicky drsné plochy a nechá kolem linky „stín", který už nejde pryč. Před washem tedy model přelakujte leskle — ve spreji poslouží Gunze Mr. Super Clear Gloss B513, pro airbrush AK 3GEN lesklý lak — a po dokončení všech efektů povrch sjednoťte matným lakem (Gunze B514). Lak navíc chrání obtisky a kamufláž, kdyby se korekce nepovedla.

Technika 1: Wash a panel line — model dostane kresbu

K čemu je: Tmavá, silně naředěná barva zateče do rytých linek, kolem nýtů a do koutů a opticky je prohloubí. Model přestane být jednolitou plochou a získá měřítko — přesně tohle dělá na první pohled rozdíl mezi hračkou a modelem.

Jak na to:

1. Povrch přelakujte leskle a nechte lak řádně vytvrdnout podle pokynů výrobce.
2. Tenkým štětcem se dotkněte ryté linky — wash se rozběhne sám kapilaritou. Netřeba „malovat", stačí kapku vést od bodu k bodu.
3. Po zavadnutí (opět dle pokynů výrobce) setřete přebytek vatovou tyčinkou nebo hadříkem lehce navlhčeným v příslušném ředidle — ve směru proudění vzduchu u letadel, shora dolů u techniky. I samotné stírání vytváří jemné stopy, které modelu sluší.
4. Barvu volte o několik tónů tmavší než podklad, ne černou: na světlé povrchy hnědou či tmavě šedou. Čistá čerň působí tvrdě a „komiksově".

S čím: Nejjednodušší vstup je Tamiya 87133 Panel Line Accent Color šedá — hotový, správně naředěný panel line wash se štětečkem přímo ve víčku; na zelené a pouštní kamufláže sáhněte po hnědé 87132. Širokou paletu odstínů laděných ke konkrétním kamuflážím najdete v kategorii washů a filtrů, třeba řadu AMMO Mig Panel Line Wash. Ke stírání a čištění patří na stůl AK White Spirit, k Tamiya Panel Line pak Tamiya X-20 Enamel Thinner. Existují i akrylové washe (Vallejo Wash FX, např. hnědý 76513), ty ale po zaschnutí nejdou korigovat.

Na čem trénovat: Stará stavebnice z šuplíku nebo zbylý díl trupu s rytím. Panel line wash je nejbezpečnější technika vůbec — dokud je povrch lesklý, jde všechno vrátit.

Technika 2: Filtr — sjednocení tónu

K čemu je: Filtr je extrémně zředěný, poloprůhledný nátěr, který jemně posune tón celé plochy — podobně jako barevný filtr na objektivu. Sjednotí vícebarevnou kamufláž, „usadí" obtisky do povrchu a dodá barvě hloubku, aniž by cokoli zakryl. Je to typická technika „od celku": dělá se na začátku, na celé ploše, a správně provedená není na první pohled vidět.

Jak na to:

1. Pracujte na lesklém či saténovém povrchu, nikdy na čerstvé barvě.
2. Měkkým plochým štětcem naneste velmi tenkou vrstvu na celou plochu — štětec má být vlhký, ne mokrý. Louže jsou chyba.
3. Nechte zaschnout dle pokynů výrobce a vyhodnoťte. Chcete-li silnější efekt, přidejte druhou tenkou vrstvu — nikdy ne jednu silnou.

S čím: Hotové enamelové filtry míchá AMMO by Mig přímo ke konkrétním kamuflážním barvám: pro zelenou techniku A.MIG-1508 zelený pro šedozelenou, pro německou tmavě žlutou A.MIG-1511 hnědý, pro zimní a světlé stroje A.MIG-1501 šedý pro bílou.

Na čem trénovat: Jednobarevný zkušební povrch — stará maketa nastříkaná jednou barvou. Na ní krásně uvidíte, jak dvě tenké vrstvy filtru promění plochý tón.

Technika 3: Chipping — oděrky houbičkou a štětcem

K čemu je: Oděrky a odloupnutá barva v místech, kde se stroj skutečně odírá: hrany, lemy poklopů, blatníky, okolí úchytů, místa, kudy leze posádka. Chipping je první „lokální" technika — a první, kde se dá nejsnáz přehnat. Než se dotknete modelu, rozmyslete si, kde by oděrky reálně vznikly.

Jak na to (houbičkou):

1. Utrhněte kousek jemné houbičky či molitanu, uchopte pinzetou a namočte špičku do tmavě hnědé akrylové barvy.
2. Většinu barvy vyťupejte na papír — to je celé tajemství. Houbička má zanechávat drobné nepravidelné tečky, ne otisky.
3. Lehce ťupejte na hrany a exponovaná místa. Nepravidelnost je cíl — stroj se neodírá rovnoměrně.
4. Největší oděrky dokreslete špičkou tenkého štětce: nepravidelné „červíky" a tečky, ne čáry.
5. Dvoustupňový efekt: nejdřív světlejší tón (odřený vrchní nátěr), do něj menší tmavě hnědé body (kov pod barvou).

S čím: Na barvu kovu pod nátěrem je přímo určená AK 3GEN AK11113 čokoládová; jako aplikátor poslouží Tamiya 87083 Weathering Sponge Brush nebo obyčejná kuchyňská houbička. Až budete chtít o level výš, existuje „odlupovací" metoda přes speciální médium (AK088 Chipping Effects, Tamiya 87225 Chipping Liquid) — vrchní barva se nad ním po navlhčení skutečně loupe. Postupujte podle návodu výrobce.

Na čem trénovat: Plastová lžička nebo zbytek rámečku (sprue) nastříkaný základem a barvou. Houbičku si napřed vyzkoušejte na papíru — přesně poznáte moment, kdy je v ní barvy akorát.

Technika 4: Stékance — streaking

K čemu je: Svislé šmouhy po dešti, prachu a špíně na bocích korby, věže nebo trupu. Jemné svislé stopy sjednotí velké plochy a dodají modelu „život venku" — stroj, na který prší.

Jak na to:

1. Enamelovým efektem namalujte na svislou plochu tenké svislé čárky různé délky, vždy shora od hrany či nýtu dolů. Nepravidelně — někde hustěji, někde nic.
2. Nechte zavadnout dle pokynů výrobce.
3. Plochý měkký štětec lehce navlhčete ve White Spirit, vymačkejte a čárky stahujte svislými tahy shora dolů, dokud z nich nezbydou jen jemné průsvitné šmouhy.
4. Příliš výrazná stopa? Víc ředidla na štětci a setřít — enamel odpouští.

S čím: Klasika je AK024 Streaking Grime pro tmavá vozidla; pohodlný formát „olejovka se štětcem v tubě" nabízí AMMO Mig Streakingbrusher středně hnědá a na stopy koroze rezavá A.MIG-1254. Na světlé a zimní stroje se hodí A.MIG-1208 Streaking Rainmarks.

Na čem trénovat: Svisle postavená plastová karta nastříkaná kamufláží. Trénujte tah štětce — celý efekt stojí na lehké ruce při stahování.

Technika 5: Pigmenty — prach a bláto tam, kam patří

K čemu je: Jemný barevný prášek věrně napodobí prach, zaschlé bláto a zeminu na podvozku, pojezdu, blatnících a spodku korby. Pigmenty přijdou na řadu úplně nakonec — drží jen na matném povrchu a každá další vrstva laku či efektu by je setřela nebo ztmavila.

Jak na to:

1. Model musí být matný (po závěrečném matném laku).
2. Suchý pigment nanášejte měkkým kulatým štětcem na podvozek, kola a spodní partie. Pracujte od malého množství — nasucho jde ubrat, zafixovaný už ne.
3. Zapracujte štětcem do struktur: mezi články pásů, kolem šroubů, do koutů. Nahoře na korbě souvislá vrstva prachu nemá co dělat.
4. Chcete-li efekt natrvalo, zakápněte pigment fixátorem — opatrně, po kapkách k okraji plochy, kapilarita ho rozvede sama. Fixace pigment vždy mírně ztmaví, počítejte s tím.
5. Kombinace dvou odstínů (zemina + prach) působí přirozeněji než jeden.

S čím: Pro evropská bojiště Vallejo Pigment FX 73119 evropská zemina, pro pouštní a letní prach 73121 pouštní prach; z nabídky AK Interactive třeba AK140 sienna zemina. K zafixování AMMO Mig A.MIG-3000 Pigment Fixer.

Na čem trénovat: Kola a spodek staré makety, případně kousek plastu s rytou strukturou. Vyzkoušejte si hlavně fixaci — změna tónu po zakápnutí překvapí každého napoprvé.

Pořadí vrstev v kostce

Na modelu jdou vrstvy takto: kamufláž + obtisky → lesklý lak → filtr → wash / panel line → chipping → streaking → matný lak → pigmenty. Dvě zásady, které schéma drží pohromadě: enamelové efekty patří na akrylový (či lakový) podklad, aby šly korigovat White Spiritem bez poškození kamufláže, a wash se dělá výhradně na lesklý povrch — oba laky jsou proto „zámky" mezi bloky. Mezi každou vrstvou nechte tu předchozí řádně vytvrdnout dle pokynů výrobce. A hlavně: po každé vrstvě odstupte a podívejte se na model z metru — z téhle vzdálenosti ho budou vidět i ostatní.

Vybavte se na weathering →